Štěstí srdce mého

Temnoty život byl plný až dosud,
samota, beznaděj, zklamání a stesk,
avšak Tebe daroval mi snad sám osud,
všechno to smazal, tvých očí lesk.

Nejdřív tajemnou, ač laskavou zdála ses být,
a svazkem přátelství začal náš dlouhý vztah,
pak moudrost jsi hledala a cestou poznání chtěla jít,
teď stali jsme se rovnováhou osudových vah.

Když bouřlivým mořem času proplouvám,
Tys mým jediným přístavem naděje,
když propadám nesnázi a něco si namlouvám,
Ty poradíš a vím,že se nic neděje.

Jen co ráno probudí mě, ta sluneční zář,
vidím obraz přenádherný, Tvou, tak krásnou tvář,
Vůně cukrových vat si se mnou jen hraje,
jsi tím nejcennějším klenotem Medového ráje.

Jsi jak princezna, žijící na hradě,
Jsi nejkrásnější růží v mé zahradě,
Nevinná a milá jako lesní víla,
nepolapitelná idea uměleckého díla.

Rudý anděl, jenž na nebi krouží,
vzdálená hvězda, po které mé srdce touží
slunce i luna, co na cestu mi tak září,
jediná duše, se kterou chci prožít své stáří.

Ty nejsi dívka jen na tisíc a jednu noc,
strávit s Tebou celý život, snad nechci moc,
chci stírat slzy Tvé, bránit Tě a věřit,
že bude tak navěky, budu si Tě střežit.

Už nemusím doufat, už nemusím snít,
už mám svou naději, už mám pro co žít,
pro každou noc, která se protančí,
pro každý nový den, kdy tohle nekončí.