Vůně

Když vůně Tvá kolem mně na chvíli zavane,
srdce mi tlouct snad skoro přestane.
Když najdu směr, tam odkud přichází,
na světě pak už mi vůbec nic neschází.

Slyším Tvůj hlas, jak vzadu se ozývá
ani snad nedýchám, sil mi moc nezbývá.
Dlouhé pak mlčení slovem tím přetneš
a tichounce, něžně své lásko mi řekneš.

Pak vezmeš mou ruku a dáš si jí do dlaně,
tím dotykem vstoupíš, a vůbec ne nezvaně,
do chrámu, který se v srdci mém srývá,
to slovo se na věky do srdce vrývá.

Když k Tobě se otočím, ruku mou stiskneš,
když pohled svůj zvednu výš, snad blíž ke mně přilneš.
Z očí Tvých vychází láska a touha,
ta chvilička pohledu není moc dlouhá.

Když k sobě mě přitiskneš, přivíráš oči,
ruce jak liány něžně mě obtočí
a vlhká Tvá ústa k mým rtům se přiblíží
na světě nic už duši mou netíží.

Ruce mé samy Tě kolem zad obejmou,
stoupnu si na špičky, rty se pak přitisknou.
Pak nádherně líbáš mě po zádech přejíždíš,
jak asi teď mi je snad vůbec netušíš.

Jak je mi nádherně říct se snad nedá
slova mi nestačí, mé srdce Tvé hledá.
Dotykem hrudníků jiskra se převalí
v těle mě ohníčky snad všude zahalí.

Stoupnou až k očím kde poznat je natolik
co k Tobě cítím a asi nakolik.
Tolik co horoucí srdce mi stačí
a to ještě duši a zbytek mně vláčí.

Vláčí za sebou všechno co mám,
srdcem tím dotykem to všechno Ti dám
pak už jsem jenom Tvá na věčné časy
tak jako přeju si sfouknutím řasy.