Lásko moje milovaná

Po ránu, když slunce vychází,
já vzpomenu si na Tvá kukadla,
tolik krásy v nich se nachází,
že i lilie by závistí uvadla.

V poledne, když květy loukou voní,
mě zdá se o Tvých sladkých rtech,
slzy štěstí se mi z očí roní
a vzrušením se mi tají dech.

V odpoledni, jenž vítr ohýbá žita klasy,
já stále myslím na Tvůj smích,
vzpomínám na Tvé jemné vlasy,
jenž tiše vlály v rukách mých.

Navečer, když oblohu zdobí slunce záře,
já uléhám v lůžko a přejíce,
hladit a laskat Tvé tváře,
jenž hebkost sametu majíce.

V noci, když hvězdy nebem plují,
mě zdá se o Tvém laskání,
láska v našich srdcích bují,
zvony tóny touhy vyzvání.