Zítřek..

hraje mi tu naše společná písnička,
podívám se do kalendáře, pání to to utíká,
Je to už skoro dva roky, co tě nevídám,
na ty překrásný dny s tebou ale pořád vzpomínám,

Zítra se mám k tobě stavit,
doufám, že návrat nebudem slavit,
chci bejt střízlivá až se to stane,
až bude jednou ta chvíle,
kdy odolám..
nechci už pokračovat v těch pohádkách,
co má prý šťastný konec,
a zazvoní v nich zvonec...

Mám z toho dnu strach
a to ani nejsem vrah,
bojím se rozhovoru s tebou i tý tvý nálady,
ale opadne to brzy, když uslyším tvý vtipy,

znáš mě tak moc až se děsím,
vzpomínám na otázku: čeho já se vlastně bojím,
a odpovědi ses nedočkal,
to asi proto, že si těch pár měsíců nepočkal,
chceš všechno vrátit jako lusknutím prstu,
ale zapomínáš, že seš to ty, kdo má holku,
a já nemám chuť ubližovat ani tobě ani jí,
to by byla kapka poslední,
abych to udělala zas,
ne už sem starší, už uběhl ten čas...

čas co je mezi námi...

Ale ten zmatek co ve svý hlavě mám,
křičí no tak řekni: pořád rád tě mám,
tak mě zítra pozvi teda k vám,
ale já neodolám to víš sám ...