Osudové sbohem / Proudy krve

Bylo moc krásné držet ruku tvou,
bylas hvězda,
co ukazuje cestu tmou.
když držel jsem tě v náručí,
svět se točil okolo
a já věděl,
že tě milovat budu vždy.

I když tě mám rád,
musím sbohem ti dát,
řekla si mi jdi,
tak jsem šel,
díky té bolesti,
jsem oněměl.

Krůček po kručku v beznaděj padám,
vstříc všemu, vstříc všem tě hledám.
Kam si šla,
kde tě najdu ?
Srdce ti dám
a pak pojdu.

Byla si mi vším,
tak co dělat dál ?
Život ukončím,
všeho se teď vzdám.

Sbohem lásko, - sladké sny,
sbohem světe, - světe podivný,
sbohem všichni, - co jsem vás rád měl,
sbohem i vy, - které jsem nesnášel.

Život mi bude chybět,
však bez smyslu žít jsem,
bolestí těžce omámen,
budu na krev civět.

Proudy krve po těle stékají,
proudy krve o smůle šeptají.
Proudy krve vstříc osudu jdou,
proudy krve vyplavují duši mou.
Proudy krve podají svědectví,
proudy krve naplní proroctví.
Proudy krve až se dotknou země,
proudy krve venku, ani kapička
ve mě...