Opereta muší

Houf žab smyslně v tůni pěje
a liška napíná bystré své uši,
chmýří smetánek se vánkem chvěje
a komár před diváky operetu zpívá muší.

Zní příběh o dívce snové,
jež usedla v místní mech,
datel do stromu jméno její klove
a ona s lehkostí vznáší se na křídlech..

Halena v roucho vesmíru,
chrpově kalené má oči
a rty barvily jí růže.
Střevíce z křišťálu na míru,
kol ní krása se točí,
ona snem každého je muže.

Vlasy plny mořských vln,
na nichž kolíbá se lesk,
pohyb a ladnost mladých srn
a úsměv mocný jak denní rozbřesk.

To jen její neslyšné jsou kroky,
avšak zastaví tě dech
a ty dusíš se dny i roky,
díky lásce ve svých snech...

Díky lásce, již k té dívce cítím,
dívce, kterou stala ses Ty..
Tebe miluji!
…a v této básni,
srdce své Ti věnuji...