Láskomil

Cítím se jak povzdech podzimu,
který ti rozcuchá vlasy.
(A ty pak oháníš se rukou...)
Smím jen tušit... však vím,
že jsem náznak všech omylů
a scestí z naší trasy.
/Kvůli mě bloudíš ve tmě.../
Jsem cesta schůdná...(do pekel),
otazník do ztracena.
Jsem LÁSKOMIL, který tobě naletěl.
Ale od zítřka pouhou bludnou duší...
Papírově mrtvá.Však především...
- tebou zatracena.

/Konec dalšího živočišného druhu/