Můra naší lásky...

Ve stínu schovaná, můra naší lásky

O které oba víme
Ač si ji nepřipouštíme

Tichounce třepetá křídly

A zběsile tlukoucí do skel
Poprvé, podruhé, posté

Snaží se konečně osvobodit

Však spoutaná citem jak okovy
Citem, jenž patřil dřív obrovi

Nemůže vzlétnout nad propasti

Oba ji pevně držíme
Ač tvrdíme, že o ní nevíme

Tak co, lásko? Pustíme ji?