Vyrovnání se ...
Krása všedních dnů,
mě do němoty halí.
Lásko mých dnů
dech se mi z tebe tají.
Tajemství zářivé luny
odhaluje mé nahé tělo.
Ty rozehráváš mé něžné struny,
jak moc líbat by se mi tě chtělo.
Třpyt nočních perel
zbavuje mně zábran nevinnosti.
Tys vedle mě ležel,
já odevzdala se ti ve vší počestnosti.
Vláha ranní rosy
zkrápí mé čelo.
Lásko, kde jsi?
Plakat se mi chtělo.
Déšť, co změnil se v bouřku,
promáčel mi šaty.
Dal jsi mi tvrdou zkoušku,
poučil ses taky?
Blesky, co ozařují nebe,
pravdu mi zjevují.
Ztratila jsem tebe,
tys mi vzal naději.
Pohádková duha všech barev
říká: Netrap se!
Ať už jsi konečně mrtev,
chci svobodné srdce.
Nebeští bílí beránci
shora mě pozorují.
Prožila jsem s tebou i legraci,
teď přijde zapomnění.
Sněhová vločka mrazivá
lehce mě chladí.
Asi jsem holka bláhová,
stále tě se mnou vidím.
Teplý letní vánek
hřeje mé zkřehlé tělo.
Chci mít klidný spánek,
být s tebou by se mi chtělo.
Děsivá hrůza vichřice
nahání mi strach.
Je tu pocitů směsice,
chci zas s tebou spát.
A všechny tyto krásy nebe
spojují mě s tebou.
Strach samoty mě zebe,
nedokáži se vyrovnat s tvou zradou!
Komentáře (0)