Připaluji cigaretu
v závětří gotického kostela
vím už , že sen je sen
a hranice fantazie někam zmizela
Jsem tady a teď
i když denně oči přimhouřím,
pluji na korábu z kůry
a občas mořem zabouřím
Jsem ale přítomná
je čas nasadit flotile pouta
a čekat až vichr přestane vhánět písek do očí
a mou malou lásku vymete z kouta
a tiše Ti záda natočí...
Jde o vnitřní prožitek z marné lásky, kterou bych chtěla ukončit a nemám na to sílu
12.03.2008 10:40:00 | Noc17
První sloka je dokonalá, pak jsem se ztratil. Asi by to chtělo pomoci si teleportací, ale to neumím.
12.03.2008 10:12:00 | J.Švihovský