čekání

Stojím právě před tvým domem
Sám přesně nevím, jestli jsem toho hoden,
Čekání se mi stává osudem
Cekal bych rok, dva než se sejdem.
Pro tebe byl bych ochoten čekat v samotném pekle,
Pokud věděl bych, že tvé srdce se pro mne odemkne.
Tuším, že ty už nepřijdeš,
A už mě nikdy neobejmeš
Neusměješ se na mě, tak jako v den,
kdy sem tě poprvé uviděl,
a myslel, že konečně ty budeš ta pravá,
jako první rosa z rána.
Nikdy už nebudu mít ten pocit z tvého polibku,
tvého dotyku,
Za který byl ochoten cokoliv dat,
Bohužel teď se tomu musím smát.
Stale tu čekám a ty tu nejsi,
Dřív volal bych kde jsi,
Teď už vím, že ty nejsi.
Vím, že ty už mou nikdy nebudeš,
Někomu dalšímu v srdci zůstaneš.
Tak jako si u mě stopy zanechala,
a do očí mi lhala,
potom co si kolem mě proběhla.
podívala se mi do očí,
a já měl pocit ze vše právě teď končí.
Cekal sem, až se dveře tvého domu otevřou,
a ty přijdeš za mnou.
Bohužel šel sem asi tmou,
Když myslel sem si ze staneš se mou,
Tou jedinou,
vyvolenou.