Sněhobílá princezna

Sněhobílá princezna,
objímá nás náručí,
venku je zase zima,
vždy když z nebe zasněží.

Dává krásu,
bere život,
dej nám spásu,
příjď až za rok.

Každý má rád krásy její,
kreslí na sklo obrázky,
nadáváme když je smrt obětí,
dělá nám to všem vrásky.

Přeji si stát se také krásou,
Sněhobílé princezny láskou.
Vem si můj život jako oběťí,
beztak v něm nemám ani trochu štěstí.

Ledový polibek mi dej,
moji duši si i vem.
Čekám na tě lásko moje,
zmrzlé srdce je jen tvoje.

Kvítky jara derou se ven,
venku je zase krásný den.
Jaro je tady, zima odešla,
je mi smutno, život si můj odnesla.