Zlý svět

Kdo řekl že má život smyl,
ten kdo měl šťastnou svoji mysl.
Těžko to byl samotář,
když měl dívek plný diář.

Takže světě, jsi pěkně hnusnej,
nemysli si že jsem na tě naštvanej.
To je blbost, řídíme se sami,
svými činy, svými otázkami.

Sobě dávám svoji vinu,
za to teď ve smrti spočinu.
Ta mi dává naději,
že nebudu v beznaději.

Proč nás všechny trápí láska,
není tu jen ta jedna kráska.
Vím, ona je dokonalá,
báječná a něžně krásná.

Ach ty, bereš mi dech,
když tě vidím v mých citech.

Snad se jednou vyplní náš překrásný sen,
postavím dům snů, dům obou našich jmen.
Kde bude žít spolu,
a umírat po svém boku.

Naše krásné hnízdečko lásky,
škoda, jen sen mé něžné krásky.

Nic už není jak to bylo,
pár slz mi na tváři jen zbylo.
Beru si nůž a kříž,
na mé duši sloupnu tu mříž.

Uteču od světa zlého,
budu tam kde najdu člověka dobrého.
Ráj, nebe, peklo,
snad se nikomu po mě nestesko…