Růže pro pana Viana
Růže pro pana Viana
A přesto po ní touží
Ubohá Chloe mezi květinami
Ačkoliv snaží se
Ví, smutně tápe
Že jednoho dne
Ji přinese poslední růži
A ona mu v náručí zahyne…
A když jí nebude
Všechny loďky v přístavu
Vztyčí černé plachtoví
Aby i mořské hvězdy
Perly, jenž chtivé ruce vyloví
Zkrápěly mořské dno
Slzami, jenž plné vzpomínek jsou…
A zbude jen pouhá hrst úsměvů,
paleta světlých barev
Které rozfoukal větřík k ránu…
Ach kdepak jí má
Jak dotýkaly by se dlaně
Vůně, jenž náleží pouze jí
křivky, jenž zvonky rozezní…
Ještě smí obejmout,
Smí tiše naslouchat jejímu hlasu
Zachytit plamínky očí
Chtivou krásu
Jenž nemá žádná, kromě ní
Zatím smí…
Však ráno zvonky utiší…
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Ahojky Sunny, copak, žes zavítala ke mně? Už dlouho jsem tě neviděl. Ta tvá poslední s anotací od autora Penězokazů je skvostná. No nic. Jsem teď v období mazání a odcházení z Literu a je dobře, že tady zůstávají i nadprůměrní, jako ty.
12.11.2006 21:19:00 | Petr Miroslav
Tak Sluneční paní - jak by řekl táta, je to velmi slušný! Ovšem jedním dechem by i dodal, že mu nesedí příliš grafické zpracování, a že když píšu volnej verš, tak bych se měl raději vyhnout jakémukoliv, byť ne chtěnému, rýmování. K tomu se přidávám i já, protože starýho Borise by spíš víc potěšil čistej volnej verš, a vzhledem k obsahu - mě samotnému u této básně taky.
21.11.2005 13:52:00 | MATT
..ach ty mé sluníčko..to TY nádherně píšeš..máš pestrá témata a škálu slov..kterými barvíš plátno..!!
krásný den :o))
08.09.2005 10:00:00 | šuměnka