... ::: O smutném chlapci ::: ...

Den co den spolu virtuálně byli,
lecos si řekli, lecos si slíbili.

Měli se rádi,
ale on nechtěla.
A teď šas pádí,
a on hledá anděla.

V šerém pokoji v dece zbalen,
v šerém pokoji v smutek ponořen.
Tisíce otázek hlavou mu víří,
sedí tiše srdce ho tíží.

Myslel že si konečně s někým rozumí,
však soucit a lásku rozeznat neumí.

Je to vlastně jeho chyba,
že to tak dopadlo
a teď jak už to bývá
štěstí se mu rozpadlo.

Harmonii v duši hledá,
neví co dělat má,
nepomůže mu nic,
chtěl stále víc,
čekal,
že mu ona dá víc
a teď je zase sám.

Na posteli sedí,
na zeď hledí
a je prázdný
vzpomíná
na chvíle krásný,
vzpomíná
na všechny ty večery,
kdy se spolu scházely.

Neví kudy kam,
neví za kým jít,
Radu já mu dám,
zkus si dál žít.

Všechno bude fajn,
musíš tomu věřit,
zkus se svěřit
a nedus to v sobě,
není to jen v tobě,
je to i v ní,
ale tys byl naivní,
když sis myslel,
že to snad i vyjde.
Teď si na to došel,
něco takového - nejde.

Tak vstań a sbohem jí dej,
tak vstaň pojď a nahlas se směj.
Tak vstaň a koukej na nebe,
tak vstaň jsme tu jen pro tebe,
Tak vstaň nesmutni už víc,
tak vstan nebo nedělej nic.

Co bude dál je na tobě,
pár nápadů mám však v zásobě.
Máš přátelé, rádi ti pomohou,
rádi uvidí, jak zas stojíš na nohou.
To proto, že tě maj rádi - a rádi pomohou.