Ve jménu lásky
Ve jménu lásky
a já máčím polštář solí.
Není to poprvé a Ty to dobře víš.
Je láska velká tolik, kolik bolí??
Pokud ano, tak proč musím stloukat jí kříž??
Vždyť větší snad už být nemůže...
Kdo mi ale pomůže,
Když ve jménu lásky Tě opustím?
Oba víme že pokračovat nemá cenu.
Jak málo snesitelné bolesti se dopustím?
Neplač, máš přeci ještě svou ženu...
Jednou nás to přebolí...
Nemyslím, že jí to nebolí.
Možná teď pláčem obě...
ne, necítím k ní zášť.
Je to těžké, chceme obě navždy patřit Tobě!
Chceme obě, ale přitom každá zvlášť!
A já už to nezvládám...
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Rozumím Ti... Před 3 lety jsem prožívala to samé, nejhorší na tom bylo, že ten muž byl manžel mý dobrý kamarádky...Taky jsem o tom napsala báseň "Vy"... Ale všechno jednou přebolí, chce to čas, sice to zní jako fráze, ale věř, že je to tak...
05.05.2008 13:16:00 | Caracol
ach tak tady by to chtělo nějaká milá slova
tak koukej básníku za psát, pěkně, znova
nuže dobrá milá druhá stránko
mojí osobnosti
polámaná dopisní schránko
velebnosti
:)
s cílem
na mapě
světa
jdeme
do ulic
s vlastním srdcem
a čepicí na hlavě
můžem
dosáhnout
až do
vesmíru
hranic
jeden nádech
druhý výdech
třetí člověk
čtvrtý spěch
pátá slza kane
šestá hodina plave
sedm statečných
osm ožebračených
devítkou nabitou
desítkou vypitou
jedenáct prstů mám
dvanáct měsíců je počítám :)
05.05.2008 01:22:00 | blue