Ophélie!
Ophélie!
Anotace: Na věčnost....
Ophélie, drahá má.
Přestože se bojím,
chci být navždy ty a já.
Sám nevím,
kde odvahu beru.
Přesto první krok jsem udělal.
K tomu abych nemusel,
snášet tíhu touhy dál.
Už přestávám vnímat,
strach je náhle pryč.
Cítím tě,
jsi blízko.
Břitva k tobě klíč.
Pramen krve odnáší mě,
přes překážky k tobě.
Snad budeme znovu štastni,
ve společném hrobě.
Přestože se bojím,
chci být navždy ty a já.
Sám nevím,
kde odvahu beru.
Přesto první krok jsem udělal.
K tomu abych nemusel,
snášet tíhu touhy dál.
Už přestávám vnímat,
strach je náhle pryč.
Cítím tě,
jsi blízko.
Břitva k tobě klíč.
Pramen krve odnáší mě,
přes překážky k tobě.
Snad budeme znovu štastni,
ve společném hrobě.
Autor Košťák David, 28.07.2005
Přečteno 344x
Tipy 0
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
... smutek a deprese v jednom... až to bolí... tohle si musel psát v hodně špatný náladě.. teda.. spíš v hodně velým zoufalství... ale jinak moc líbí!!!
10.05.2007 21:21:00 | Světluška =)
Hmmm,tady ses musel asi hodně trápit. Snad už je to pryč. Ty drobné smutky jsou stejně jen cestičky ke štěstí, na kterých občas zameteme nějaký ten lístek:o)a není pravda, jak jsi psal v té předešlé do komentářů. Ty nejsi nic. Ty jsi nádherný člověk, co má ve svém nitru více než lecjaký dospělák myslící si, že spolkl všechnu krásu světa.
24.03.2006 14:00:00 | Sunny