Pohřben za živa

Pohřben za živa

Sám sebe už nepoznávám,
jsem to já, nejsem to já?
Ženská je jen dílo satana,
nestojí o trápení a bolesti.

Nesnáším tyto zlé časy,
bolest je teď v mém srdci.
Chci konečně žít a nemyslet,
nebo chci navždy umřít a něco vymyslet.

Slova nikdy nemají smysl,
i když řekneš, miluji tě.
Nikdo nechce pro ně žít,
nejraději všechny na kříž ubít.

Žít neznamená milovat,
žít znamená užívat si života.
Nikdo nikdy nepochopí,
o čem mi tady opravdu jde.

Připadá mi všechno trapné,
je to všechno ponižující.
Dám každému jen po hrsti,
kousek z mého popela.

Prach jsi a v prach se obrátíš,
život je jen souhra náhod.
Jednou vykroč jinou nohou,
a všechno bude zase jinak.

Mé poslední přání je,
dát sbohem všem co mám rád,
každému kdo o mě stojí,
aby řekli, že to byl můj osud.

Ahoj, jak se máš?
Miluji tě, máš mě rád?
Zapomeň, jsi jen další, kdo stál opodál,
další, kdo nebyl jen kamarád.

Zanechávám svoje jméno,
vyryté hluboko do kamene.
Měsíc svítí každý večer,
tam kde odpočívá mé pohřbené já.