kolik břehů mají oceány...
kolik břehů mají oceány...
.
STŘÍPKY vln a rozbitých hvězd
padají do našich stop v písku
i když zlehka našlapujeme
jak chodíme po pobřeží
- hledáme STŘEPY lastur pro štěstí
Kroky, dech, slova, sny
- nic není jen moje a jen tvoje...
ne, z jizev pod kůží vůbec nemáme strach
a něco v nás se směje:
Tak tohle je ta láska?
.
.
Chodíme kolem sebe opatrně
zlehka našlapujeme
a skoro ani nedýcháme
.....................nemluvíme
........................nevzpomínáme
abychom se nezraňovali
ne - abychom nebyli zraňováni
Poslepu tápeme
zavřeli jsme oči
aby nám v nich neuvízly...
přesto nás do krve zraňují
STŘEPINY vybuchlé bomby
a něco ve mně se vysmívá:
„Tak tohle prý byla láska...“
.
.
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Romantici .... to maj´ dost blbý,
protože díky ... doširoka rozvinutým citům a pocitům ...
se trápí většinou permanentně ...
*- ... když je štěstí potká, ... trápí se pro ty co je nepotkalo ..
***- .... a když štěstí okolo nich na dosah brouzdá ...
... .... ... tak se pro jistotu trápí taky, ...
to kdyby náhodou přišlo, ... a že by se začalo vzdalovat ...
**************-.... jsme my to ale pitomci ...!!
04.06.2008 14:48:00 | HarryHH
Všechny ty věci,střípky i vlny
a písek,a láska,no,jsem toho plný
Píšeš tak vybraně,jak o život-
můžu Ti teda teď už poslat bod...?:)-S-
31.05.2008 06:39:00 | Skywalker
.......tak pane jo, ta se ti opravdu moc podařila a dávám super tip Jirka
27.05.2008 18:01:00 | kavec
hmm... asi to tak musí byť... vieme to a predsa dobrovoľne podstupujeme to riziko...
23.05.2008 21:15:00 | sophia92
ST! K temuhle dílku nemám co dodat, myslím, že mluví samo za sebe. Ovšem kdybych já šla po pobřeží, jako romantička asik při západu Slunka ... a jelikož mi je mizerně, tak bych šla a šla a šla ... až bych se navždy ztratila, pak možná bych se stala hvězdou, možná bych byla hledanými střípky ...
23.05.2008 06:24:00 | NikitaNikaT.