Mile se usmívej . . .

°

až půjdeš kolem mne
zase se mile usměj
. . .
má rána jsou mysticky neskutečná
divám se kolem
a vůbec nic nechápu
. . .
podivně jiný svět
. . .
Jak bývalo to jiné
když ránem jsme chodívali spolu
a nevadilo že ujela nám tramvaj
Čas k nám byl štědrý
a my se mohli nenápadně líbat
držet se za ruce
navzájem dotýkat se srdcem i duší
i svými žíznivými těly
jaká rozkoš nechat si svou ruku
tou Tvou . . . tisknout na prsa
. . . i do teplého klína . . .
Nejednou jsme se vrátili na kolej
a tam v bláznivém chvatu
shazovali ze sebe těch pár hadříků
až mohli jsme se obejmout a být jen tak . . .
Najednou nespěchat
za dveřmi nechat celý rozjívený svět
být jen spolu . . . sami . . .
. . .
jak bylo nám spolu krásně
jen tak ležet a prohlížet si navzájem své oči
dotýkat se světlého okruží Tvých ňader
. . . svými rty . . .
a nasloucht Tvému slastnému
. . . ještě . . . ještě . . . prosím . . . ještě . . .
nepřestávej můj milý
ach ano, tam . . . tam se mi to líbí . . .
drahý, je mi tak krásně, že mohla bych umřít
. . .
jak krutá předzvěst budoucnosti
. . .
Když jsme se probouzeli
já měl hlavu ve Tvém klíně
a Ty zase v mém
jako čínský znak ryb
symbol jang a jin
kolem magický kruh ze svázaných šátků
. . . pár rozžatých svící . . .
šeptem pronesená prosba:
- Lásko,pojď ke mně blíž . . . ! . . . -
A dotýkali jsme se svými rty
jako když chutnáš vzácná vína
a dotýkali jsme se svými těly
jako když ranní opar léta
do rozkvetlé louky uléhá
a pak zvolna rozplývá se
do krůpějí slastné blaženosti

. . . ŽE JSME . . . ! . . .

Den neuplýval
byl to jen jeden nekonečný a úchvatně živý sen

V ledové vodě sprchou krotili jsme své chtění žít
na únosnou mez
když bylo před státnicí
a jeden pro druhého
svíral prsty v pěst
než přišlo uvolnění
a křičeli jsme:
- . . . MÁÁÁM TO . . . ! . . . -
od obědu z menzy spěchali jsme
co nejdřív zmizet na přehradě za Myslivnu
. . . mezi skály . . .
a navzájem se Láskou ovonět
Hrát si na vílu a na vodníka
a šeptem zpívat písně milostné
. . . luně v úplňku . . .

Nestarat se co bude zítra
protože pro nás bylo všechno právě teď
Když rozsvěcely světlušky svou lucerničku
začínala jsi na palouku tančit
Trampská píseň nesla se nad vodou
. . . temně hučí Niagara . . .
Tvé omoklé tělo . . . vše jeden vilný rej
bralas mě k sobě do kola
až zachtělo se Ti znovu koupání
tak tiše plavali jsme hvězdnou nocí
až ke skalám a pak zase zpět
zdobili se třpytem závistivých hvězd
až k poslední noční tramvaji
Vezla nás líně Bystrcí
jakoby chutnala všechnu slast
kterou jsme byli spolu provoněni

Jak nechtělo se chodit spát
Okolo Kauniček šplhali jsme na Monte Bú
(tak nazývají v Brně Kraví horu)
a pod hvězdárnou na lavičce
toulali jsme se po hvězdách
Vzpomínali jsme na všechny krásné verše
na čisté myšlenky moudrých mužů a žen
Slunéčko sedmitečné přistálo Ti ve vlasech
a Tys pak hýčkala ho ve své dlani
než odlétlo a zmizelo ve stříbrošedé tmě
. . . už jen krátce . . .
bylas Ty dívkou a já uhranutým mládencem
měsíc, dva a pak promoce
Před námi nové obzory
do kterých kutálel se celý ten náš svět
Tebe čekala Paříž
a mne kancelář v bance
Nás oba dlouhé odloučení
jak už to tak někdy bývá v životě
. . .

- Milá Blanko! -
Začínal jsem každý večer dopis
Ne . . . do E-mailů . . .
ale na ruční papír
psával jsem Ti o své touze po Tvém milování
a Tys mi oplácela obrázky z Příže
malovanými tu na ubrousek
tam na notový papír
jednou dokonce tuší i na bílý šátek
co k svátku jsem Ti kdysi koupil
je na něm Tvoje milá tvář před zrcadlem
s kouskem Eifelovky
za oknem mansardy v rue Caulaincourt
Dole pak na něm byl otisk růže ze Tvých rtů
Pokládal jsem jej v ložnici na polštáře . . .
. . .
Dnes Tobě znovu píšu dopisy

MILÁ BLANKO . . . ! . . .

Vzpomínám na Tebe v opuštěném bytě
Pár fotografií, Tvoje zasušená kytka z Prahy
Knihy které jsme společně si čítávali
Ručníky, na ramínku stále visí Tvá noční košile
kabelka s toaletkou na stolku pod zrcadlem
svíce v koupelně i v ložnici
sklenice ze které naposled jsi pila
(je na ní stále otisk Tvých sladkých rtů)
Střevíčky v botníku a na věšáku Tvůj tmavěrudý plášť
na dveřích cedulka se jmény:
- Tady bydlí Blanka a Jan -
Vlastně se skoro nic nezměnilo
jakobys právě odešla na nákup
stále to u nás voní po jasmínech
jako když jsme pod nimi sedávali v parku na lavičce
. . .
Jeník s Petruškou jsou na prázdninách
(možná je to trochu brzy)
V půli srpna pojedeme spolu do Paříže
Dojednal jsem na pár dní
Tvou někdejší mansardu

Zase budeme tam všichni spolu
Půjdeme na Montmartr do la Bohéme
na tuplák piva a na zmrzlinu
a na ten kolotoč
co jel tehdy jen s námi dvěma
když po půlnoci uprosil jsem ještě Jeana
pro kterého si už přišla jeho žena . . .
Půjdeme procházkou okolo Seiny
a pak budeme se plavit tou starou kocábkou
kde kapitán nabídl nám s láhve lok skvělého vína
a stále dokola nám pouštěl jedno argentinské tango
bylo to myslím právě "Mesamé . . . Mesamé Mucho" . . .
na palubě jsme při něm protančili skoro celou noc
. . .
Vezmu je do Louvru i na procházku tam do toho parku
kde pod platanem bylo nám tak sladkobolno
když před půlnocí odjížděl jsem zpátky domů
s rozněžnělým srdcem a duší naplněnou splínem
. . . z rozloučení . . .
Zavedu je i do chrámu Matky Boží
i do Sacre Coeur
Na plata přidáme pár svící za Lásku
co Ty v nás třech zažehla jsi
. . . bylo to tehdy nad ránem . . .
když z majáles vedl jsem Tě domů . . .
. . . po polibku . . .
a několika milých slovech díků
za příjemně strávený den.
Ohlídej prosím děti na prázdninách
Vím, že stejně jsi jim stále na blízku
Líbám Tě . . . ! . . .
Tvůj Jan

°