Zůstal jsi daleko

Svlékla jsem tělo i myšlenky
a urovnala je do vzpomínání
-Bohapustá chvíle!
Zebe mne dálka i doteky
co kdysi pálily co srpnová noc
jež zrodila se ze zámotku lásky
-zatímco teď, v prostoru mezihvězdné tmy pátrám
/uschoval ses nejspíš do prašných sněhových závějí
možná , probudím-li tě roztaješ, či já
roztaji v té ledové hloubce,
pohřbeni oba dva
pláče obloha,
nám slzí se nedostává

Vždyť milovali jsme se přeci!
Byl jsi mou zemí, já hřála těco by měkká tráva...