Berušky
Berušky
já jsem sice zasranej magor,
ale někdy se směju
- a když sněží
chtěl bych vidět
jak se ti sníh rozpouští na řasách
- chtěl bych slyšet -
jak dýcháš když spíš
- a co já?
-
Vím?
- Třeba jsi bytost z masa
a někdy o nedělích sníš
- a třeba ne!
Třeba jsi královna včel
nebo ztracený kotě,
co já vím...
- holka.
Všude jsou jenom betonový silnice,
rezavý železný krámy
-
a v trávě mnohdy se válí
víc mrtvých slunéček
než živých -
berušky...
-
Každej je na světě jen sám
...jenomže -dlaně- umí rozpouštět tmu,
když se stisknou
to přestanou si nás planety všímat
...měsíc nás může hřát,
slunce lechtat -
a jestli chceš squattujem nebe
anděly nahážem dolů
–
Víš?
–
Životy druhých jsou jako černá schránka -
jedině tam
vhazovat duši
smysl nepostrádá.
Komentáře (19)
Komentujících (16)
Doporučit
Tisk
dlaně umí tmu rozpouštět
vím;
jsem vítr, který nese květ
stvořených zim
11.01.2011 15:13:00 | šuměnka
Anita: grr... no, tak jsem si s tím rokem naběhnul, no :) ...rád bych, aby příští únor přišla už přes půlrok šťastně zakoukaná, vůbec ze všech nejlepší a věnovaná někomu, kdo o ní bude moc stát...
bílýho koníka, modrý oko a stříbrnej meč, ale nemám, vzácná princezno... asi jen ten druh nasávání světa
24.04.2009 22:59:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Na řasách tající sníh
v koutcích cukající smích
a tiché kroky v závějích...
To je jak ze snů mých!
A proč by pohádkovým princem nemohl být kokr? ;-) Zvlášť, když má podobný pohled na tu zváštní mozaiku zvanou svět? :-D
ST (opět velmi líbila a líbí! A jsem zvědavá, co teda příjde příští únor. :-D)
24.04.2009 21:08:00 | Anita Buchtová
původní text v únoru 2008 a stále nevěnovaná... do roka a do dne...
31.08.2008 22:44:00 | drsnosrstej kokršpaněl
tak já děkuju znovu... díky, díky, tolik komentů, to jsem nečekal... sice se ještě nikdo neozval, že si mě teda z toho útuku vyzvedne, ale i tak... :))
DÍKY
Zuzana: :D "roztržité láskyplné rádoby plácání" jsem smolil skoro hodinu a "filozofická myšlenka" přišla asi půl minuty před posláním na Liter, když jsem tam hubil hrubice a původní konec se mi zdál takovej kýčovitej (to jsem si teda pomohl)
28.06.2008 15:16:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Ze začátku takové roztržité láskyplné rádoby plácání, a nakonec taková filozofická myšlenka. To by mě zajímalo, co vzniklo dříve. Slepice nebo vejce? :)
28.06.2008 11:44:00 | prostě Zuzana
Víš, až někdo ztratí klíč od své schránky... pošlu ho k Tobě. :-) U Tebe svoji duši najde každý...
25.06.2008 13:52:00 | Levandule
Nejen báseň, ale i komentáře jsou fajn. Každý si tu vybral. Já hlasuju pro:
a jestli chceš squattujem nebe
anděly nahážem dolů
...samozřejmě s nadsázkou, abych neurazil věřící. :-)
23.06.2008 10:41:00 | Aťan
všem: moc děkuju, těšíte
malé milé zvyře: jsem 28letý talent z Literu :DD ...
a ne, konec mého nevkusného humoru, teď vážně: díky moc
21.06.2008 19:57:00 | drsnosrstej kokršpaněl
V náladě slov téhle básně...
v paradoxních spojeních...
v verších, co křičí, hladí i pláčou
servíruješ vyznání.
Až uslyší ho ONA,
tak na beton neodolá:-)
21.06.2008 13:42:00 | spare
dlaně umí rozpouštět tmu, když se stisknou...
životy druhých jsou jako černá schránka
jedině tam
vhazovat duši
smysl nepostrádá...
21.06.2008 10:24:00 | hanele m.