Rozhovor s první láskou

Promlouvám k Tobě,
Srdci mému drahý,
Tvé paže cítím,
Dlaň Tvou i Tvůj žár,
I po letech se dneska trochu stydím
Tvá hebká ústa znovu na svých mám.

Slyším Tvůj hlas,
Tvůj lásky plný dotyk,
Na šíji hřeje něžný polibek,
Otisk Tvých dlaní v kůži mého těla,
V slabinách horko, které bere dech.

Milenka prý jsem byla víc než skvělá,
A na přátelství dostala jsem glejt,
A tolik jsem Tě tenkrát kdysi chtěla,
Do duše nadosmrti vypálený cejch.

Byls první, prvý mezi všemi,
Líbals mne něžně na šíji,
Byls prvý mezi všemi muži,
Kdo poprvé mou nahost spatřili,
Byls prvý, který hladil moje tělo
A v extázi ho zvedl k nebi blíž,
Mně brečet se pak vždycky tolik chtělo,
Jsem vděčná, že to nikdy nepovíš.

Vděčná jsem za to,
Že jsem Tě kdy měla,
Za Tvoje úsměvy i za Tvůj žár,
Kdysi jsem ženou Tvou být chtěla,
Tys ale řekl „NE“
A život běžel dál.
S odstupem času za to Tobě díky,
Je vyjímečný ten MůJ chlap,
Jsem vděčná, že jsi udělal to gesto
A an schodech mne nechal tehdy stát.

Jsme přátelé
A to se velmi cení,
Jsme přátelé
a těch nemáme moc,
a jako přátelé jsme fakt moc skvělí,
my postrádáme chladnou lhostejnost.
My přes vzdálenost pospolu jsme stále,
Nad námi stejné hvězdy,
Stejné sluníčko,
Když vzpomenu si dneska na tu pusu,
Zas červenám se maličko.