Smutný klaun

Buď sbohem můj sne, moje tajné přání.
Jsem smutný klaun, co naposled se klaní.
Loučím se s jevištěm, co znamenalo můj svět.
Tys byla podstata všech překrásných vět.

Tys byla publikem, pro které jsem hrál.
Teď šapito prázdné je, co bude dál?
Jen odlíčená tvář, kde slzy usměv s rtěnkou smyly.
Ty hořké slzy, které moje oči uronily.