Pamatuješ?

Slunce vychází majestátně a celé krvácí.
Asi se odřelo o hory na východě.
Nebo možná o ty věže co se i v bezvětří kymácí.
A člověk z paneláku křičí: „Napnout plachty!“
Myslí si,že jsou to lodě.

Začíná den teplý a upřímný jako tehdy.Pamatuješ?
Opřená o zábradlí zvedla si hlavu a začala zpívat.
Do toho si povídala všechno co tě napadlo a slíbila mi,
že to namaluješ.
Zavřela si na hodinu oči a divila se,že nemůžeš se dívat.

Já jsem byl v tu chvíli zmatený s kytarou v ruce.
Pocit nezávislosti mě obalil marcipánem.
Popadla si mně a začala tančit tango ani ne moc prudce.
Byl jsem v tu chvíli jak se říká „Ve vlastním domě vlastním pánem.“

Na nebeskou scénu vystupuje měsíc v roli povaleče.
A probodává drzého slunečního herce atrapou meče.
A tak slunce znovu upadá do krvavého západu jako tehdy.Pamatuješ?

autor:Petr Z