L.J.J.S.

„ Vrať se ke mně zlato!“
Každý naříká na svůj osud.
Realisticky vzato.
Dávno jsme odhodili stud.
Láska je pouhý slovo za slovem.
Zrezlý klíč k bráně chtíče.
Tím biologickým stavem,
Červenoknihovního kýče.

Slepé básnické verše,
Snažící se otevřít kdejaké kalhotky
Té nejvíc pokritecké mrše.
Z úst vypouštím, víc než slova, zvratky
Ty jsou aspoň opravdový
Žádné předstírání, žádná falešná skromnost
Je to tak dobře? Kdo ví?
Lidé: pouze citu neschopnost a skoupost

Láska idealistická představa,
samotářům tak podobná.
Nejnebezpečnější duševní otrava,
srdci porobná
Otroci bez okovů.
Plní prázdnoty
a podivných stavů
emocionální, denní roboty.