Láska co nepatří nám

Jít spát nikdy víc se neprobudit
by chtěla má duše jež postrádá klid
duše co v noci ve snech slídí
a přes den jen bolest a utrpení sklízí

Není o čem přemýšlet
je pozdě a to co bylo nelze vracet zpět
zbyde jen pouhá vzpomínka
a v srdci dvou lidí trhlinka

Na co se pokoušet o to co není možné
když jeden by chtěl a ten druhý ne
nemusíš přemýšlet vzdej se mne hned
tam kam budeš chtít beze mne si leť

Nechávám tě jít vždyť o mě nestojíš
v mém srdci máš ale místo tím si bud jist
dávno jsem se smířila že nikdy nebudu tvá
vždyť na lásku nemůže být jeden ale dva

Ta tvá láska mi dokazuje
že tvé srdce to moje odhazuje
tak tě nechávám i přestože nechci
nic jiného nezbývá mi než balit všechny věci

Než řekneš mi sbohem sám
než způsobíš v mém srdci o to větší šrám
tak se loučím aniž bych chtěla
přiznávám porážku nebyla sem to já která zvítězila

Slzy žádný jen kamenný výraz bez ducha
slz bylo dost a teď ke všemu jen zlá předtucha
potemněl tvůj příchod tak, že mračí se celý svět
a ani paprsky slunce mi ten barevný nevrátí zpět

To čemu sem dlouho věřila zdá se teď marný
vždyť i slova z tvých úst bývaly chladný
ale mě zahřívaly a dávaly naděje
teď jen mlčky sedím a tvářím se jak se nic neděje

Už nečekám od tebe to o čem si tajně sním
snad se najde někdo jiný pro koho budu vším