Hosté lásky

Pod tvýma rukama rozkvetla něha,
když obloha sladce potemněla,
s citem vzal sis střípek srdce mého
souhra náhod spojila cit v jedno tělo.

Střípek srdce svíráš ve své dlani,
jsme lásky hosté posté zvaní.
Hluboký cit, snad láska, nás spolu
poutá, ač krutá mohou býti její

pouta, já nepřeji si více než bloudit
s tebou světlem tmou, bezbřehými
břehy, krajinou světel a stínů, kde
v souznění s tebou splynu.

Jsme svůj osud i své prokletí, však
netřeba přemýšlet v něžném objetí.
Všichni jsme lásky oběti, i padlí
andělé...
....tak hlavně ať už je zase neděle.