Jsi pro mě stvořená

Za těch pár dní co píšu po papírech,
Vím, že začátky jsou nejtěžší,
Proto je škrtám a píšu znova,
Vzít tužku do ruky, nádech, výdech,
A najít vhodný slova.

Ale pro tebe lásko,
Jsou slova zbytečná,
Ty víš, jak moc tě miluju,
Aniž bych ti to řekla.
Víme, že naše láska bude věčná.
Krásná a plná vášně,
Nespoutaná a nekonečná,
Cítíme to i bez této básně.

I když se známe jen pár dní,
Jen pár hodin jsme spolu byly,
Splnily jsme si navzájem sen,
Který jsme od jakživa měly.

A já ho nechci ztratit,
Opustit tebe,
Můj sen,
Moje všechno,
Nechci se do samoty vrátit,
Mít jen sebe,
Každej den,
Cítit po ničem smutno.

Po pár strávených chvílích,
Jsi mi odjela někam za hranice,
Nebyla jsem si jistá,
Jak to mezi námi je,
Ale teď už vím, že ti patří moje srdce.

Vím, že v sobě ještě jednu osobu mám,
Drží se mě, musíš mi odpustit,
Snažím se ji dostat ven,
Ale nechce se mě pustit.

Byla ve mně kdysi moc hluboko,
Milovala jsem ji, jak nikdy nikoho,
Ale už to odchází, věř mi,
Cestu má otevřenou
Už ji vidím jak stojí mezi dveřmi,
Které se brzy za ní pevně zavřou.

Abys mi neodešla ty,
Moje slunce každého dne,
Nehledám tě, neptám se Kde
zase jsi?
Vím, že jsi v mým srdci,
V mojí hlavě,
V mým těle,
Tam jsi hlavně.

Já už zapomenu,
Na ni,
Na tu holku, co mi způsobila jenom rány,
Žádný štěstí,
Nedočkala jsem se,
Otupila mi všechny bolestivý hrany.

Když řekla mi sbohem,
Zhroutil se mi celej svět,
Vzala mi všechno, moje city,
Chtěla jsem je vrátit zpět,
Aby sis je mohla vzít ty.

Mě to dochází,
Jsi prostě pro mě stvořená,
a já tě snad nezklamu,
jsi moje láska jediná,
a ji z hlavy dostanu.

Už se miláčku vrať,
Ať můžeme být spolu,
Čekání mi zkrať,
Chci ti říct, jak strašně moc tě miluju.