Žalozpěv za mrtvou lásku

Na pohřbu mrtvého anděla nikdo neplakal.
Slepci hráli na housle
a démoni se smáli.
Strhli mu křídla a načmárali na ně křídou:
A stejně nepoletíš...
Utopen v prázdnotě vlastní duše
a rozemlet zuby kauzality
na prach
nevěděl jsem, co dodat.
Vrátil jsem se domů už jen pro popel
rozeslal parte příbuzným
a dal si kafe a nohy na stůl.
Ztratil jsem klíč,
ztratil jsem zemi,
ztratil jsem křídla
a získal jen jízdenku do pekel.
Kdyby aspoň první třídou...


Vydám se na cestu a tělo nechám zde
na cestu k jezeru na hadím hřbetu.
To jezero je křišťálově čisté a kolem rostou vrby
líně se pohupující ve slabém vánku.
Pomalu svítá a slunce se odráží ve štítech dalekých hor
tak starých, že pamatují ještě časy,
kdy Země byla mladá.
Tak čistá a dokonalá jako drahokam.
Za zvuků šamanských bubnů
necháme prostoupit svá těla rostlinami a technikou
abychom se naučili létat.
A stali se anděli.

Přijď, bude to fajn.
Přijď, budem veselí a nasraní zároveň.
Přijď, ať tě pověsíme
ochráníme
a nasadíme na dvojitý kříž.
Mluv s duchy o politice
a s bohy o módě.
Dnes je zkrátka velký den
zítra už budeme dávno mrtví
a pozítří si zajdem do kina.

Jak krásně může být v Českém Těšíně?
Do toho vám nic není.
A stejně poletím...