Zapoměl jsi

Bez tebe život nechce se mi žít,
jen stále dokola o nás dvou snít.
Nechápu, proč jsi najednou zahodil náš sen,
nevím, jaký prokletý za to mohl den.
Byli jsme spolu už skoro na konci našeho štěstí,
jenže potom jsi mi dal zničehonic do srdce tvrdou pěstí.
Ikdyž ublížil jsi mi moc, tak jako kdyby jsi škrtil mé srdce nevyditelnou nití,
dala bych cokoliv za to, kdybych mohla zas s tebou býti.
S tebou jsem byla ten nejšťastnější člověk na světě,
bylo mi krásně díky jediné tvé větě.
Jenže je konec, ty uzavřel jsi naší bránu...
...a mě nechal budit se ubrečenou k ránu.
Myslela jsem, že je to přeci osud... že spolu máme být.
Však teď už jen nezůstalo nic jiného, než v slzách mích třpyt...