V závoji z duhy
Tvořena závojem z duhy
který ji půjčil déšť
proplouvá mezi luhy
až někam do nebes.
Až do pole stříbra
co na obloze svítí
snad dostala i křídla
tkaná z lučního kvítí.
Ztrácí se v moci nebes
kam jen sny se vpíjejí
kde na ni čeká hřebec
cítí se klidněji.
Možná je to myšlenka
možná, že je snem
byla to jen chvilenka
kdy byl jsem v ní vtělen.
Přečteno 374x
Tipy 11
Poslední tipující: Squat_the_world, isisleo, Holis, Bíša, labuť, Churry, Jin, Myrja, hanele m.
Komentáře (2)
Komentujících (2)