Dívka z vůní podzimních

Byla to nejkrásnější
co jsem kdy viděl.
Jako anděl když se zrodí ze sna
a člověk procitá
v krásy jejím opojení.

Jako podzimní smutné kopce
a cestičky pod listím,
byla to nejkrásnější, co jsem kdy viděl.

V jejích očích kvetlo jaro
a srdci jejím tryskal pramen
průzračné bystřiny lesní.
Byla krásná jako z nevědomosti probuzení!

Něco čistého jako její láska.
Něco krásného jako její úsměv.
Něco něžného jako její polibek.
Zjevila se z mého smutku
když suchým listím
voněl svět.

Zjevila se
když pod nebem modrým
studený vítr vál.
Donutila mne k pláči a já plakal
plakal jako déšť.