Dál

Šelest listeny přehlušuje ticha světy,
ze tmy zrozena jest touha,
jež pne ňadra ve smyslné květy,
snad zázrak..snad lásky kapka pouhá..

Rty otiskly se v jejím těle,
a lehkou krůpějí ta místa zdobí,
lehce, tiše, zjemna a přesto směle..
Chtíč a strach vzájemně nás zlobí..

Tělo krásné, plné, s vůní růží,
ve tmě ponecháno lásce na pospas,
třes a teplo mezi naší kůží,
odhalila´s tu zakázanou z krás…

Třísla Tvá teď hoří a zapalují naše city,
sténáš v proudu doteků
a chvěješ se v opojení…
Proč právě my? Proč já? Proč Ty?
Okolností a pudy spojeni...

Avšak jen do rozednění,
než slunce pohladí tvou Tvář
pak zeptám se, kdo jsi?Co jsi zač?
Ta co miluji?-nikoli..
Toho jsem se bál…
Noc krásná a naše byla jen,
Ale musíš jít zas dál…