Zoufalost

Nohy našli pevnost, tak jednoduše,
mysl se ustálila a cíle opět byly.
Však, ty šípy vystřelené z kuše,
zpětným chodem, opět mě poranily.

Klapky nějak nesedí a uši zase slyší,
ruce v třepotu se chvějí a nejen ony.
na hrudi mě bolí a v žaludku tíží,
snad životy naše jsou silně propojeny.

Není mi blížky ten, co vedle mě tu leží,
a smutek zvyšuje své tempo po Tobě.
Nevyhledávat tě .. je pro mě stále těžsí,
když být s tím kdo je se mnou je má nevůle.