Růženec dnů
Růženec dnů
Bylo to krásné a nikdy, nikdy dost!
Copak se člověk lásky nasytí?
Ač na zem snesla se chladná zimní noc,
na lůžku z pomněnek ležíme zakrytí.
Voníme k růžím v mrazivých nocích,
studánky budíme z hlubokých snů.
Ač spolu sdílíme nejhlubší pocit,
tak růženec navléká se z osamělých dnů.
Copak se člověk lásky nasytí?
Ač na zem snesla se chladná zimní noc,
na lůžku z pomněnek ležíme zakrytí.
Voníme k růžím v mrazivých nocích,
studánky budíme z hlubokých snů.
Ač spolu sdílíme nejhlubší pocit,
tak růženec navléká se z osamělých dnů.
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
TiskKomentáře
Růženec dnů si přebírám,
čas míjí, stařec vrásčitý,
Tebe však stále v mysli mám
mladou, a doufám, že i Ty!
Vzpomínky stěží vezmou nám,
a Láska smutky překoná,
když stáří nahlédnout chce k nám,
hned prchne, dvéře zavírá!
19.12.2008 21:48:00 | Kozoroh 1