Tuto báseň bych rád věnoval všem zamilovaným...

Neony vrývají se do očí,
a hudba boxuje do hlavy,
pojď tahle noc nekončí,
minulost panáky napraví.

Panenka naše království,
zapřeš nohu o dveře,
co je láska kdopak ví?
Třeba to že někdo otevře.

Díky moje princezno,
vracím se na parket,
nebylo to dobro ani zlo,
jen levnější makret.

Můžeš ještě chvíli zůstat,
vlastně si dělej co chceš,
můžeš tu s hajzlem srůstat,
možná se už ani nezvedneš.

Směju se lidem co srdce bolí,
chudáci, co nepochopili nic,
mučedníci si zvyknou nacokoli,
mě nebolí to, jí o trochu víc.

Hudba vyžene z hlavy pochyby,
můžete na mě nadávat a řvát,
jenže vy taky nejste bez chyby,
a buď můžete plakat nebo se smát...