Dvakrát do jedné řeky

Dvakrát do jedné řeky nevstoupíš,
pravda to není nanejvýš.

Poprvé krásné ty bylo,
moc se mně to zalíbilo.

Pak naráz HROM,
jakoby spadl strom.

Kořeny k tobě přetrhány,
zbyly jenom rány.

Prvních pár dní,
přemýšlel jsem o skonání.

Poté mě slečna jedna pomohla zapomenout,
ale jen na chvíli, to nemohu opomenout.

Vzpomínky na tebe se vracely,
vlastně ani neodcházely.

Duše plná jen tebe,
přála si Tě mít vedle sebe.

Vánoce, krásný čas,
znamenaly opět sblížení pro nás.

Takés po něm toužila,
stejně jako já cestu znovu hledala.

Byl jsem s tebou,
a ty semnou.

Šťastný jako nikdy,
utíkaly týdny.

Opojený štěstěnou,
že jsem se svou vysněnou.

Poté opět hrom,
zase padá strom.

Opět jsem na dně,
život hledám marně.

Já do světa chci volávat,
že chci s tebou bývávat.

Já cokoliv bych udělal,
jen abych vedle tebe stál.