Srdce hlas echem zpět se vrací,
s realitou se míjí sen,
touhy Tvé, vyplašení ptáci,
sem a tam poletují jen.
Chceš to, na co si teď už jiná
s úspěchem dělá nároky,
k naději klamné se upíná
duše Tvá v stínu samoty.
Cítíš se jaksi provinile,
přesto se stále podbízíš,
ač víš, že co Ti bylo milé,
jen ztěží nazpět získáš již.
Ve víně svoji pravdu hledáš,
na dně uzříš jen klamu lež,
přesto však pokoje si nedáš!
Cožpak se vážně zničit chceš?
Prostě to nebyla ta pravá
Láska, /ač věřit tomu chceš!/,
věř mi, že to se někdy stává...
Marně se obětovat chceš!
Protři si svoje oči smutné,
pak do zrcadla pohlédni.
Usměj se, vážně není nutné
smutku jen zasvětit své dny!
Ten pravý ještě někde čeká,
až potká Tě... Ten nezradí!
Po Tobě touží náruč měkká,
Tvůj obraz vchází v jeho sny...
Tak spláchni svoje pokoření,
do světa vykroč s úsměvem...
/Ten bojovníků víc si cenní,
než těch, co v koutku pláčí jen!/
Jsi hrdá kozorožčí dáma,
tak hlavu vzhůru, pevný krok!
Nech smutky svoje za horama,
štěstí Ti chystá Nový rok!
Nějak už se na to Tvé trápení nemohu koukat! A i když sám se sotva mohu chlubit nějakým extra šťastným údělem,
rád bych Tě probudil z toho zlého snu! Doufám, že se má snaha neobrátí nakonec proti mně...Ale kozorozi mají spolu držet! Měj se sluníčkově...;o)
12.12.2008 23:42:00 | Kozoroh 1