Dnes večer

Postáváš
přešlapuješ
dýcháš na sklo,
které bys nejraději svým dechem rozstavil
Ale víš
Dávno už přece víš, že nejsi drakem, abys tavil sklo!
Tak pozoruješ moje čelo
Vloupal bys se mi pod víčka, ropletel řetězec DNA a vtiskl mi do rtů a do srdce ten jeden bajt své existence
***
Zírán
Jsme jako lovci motýlů, rytíři grálu
snažící se i do těch nejhlubších koutů svého prožívání přinést trochu nehasnoucího světla
jsme stavitelé zdí ze skla
Nejím
Dnes blouzním od rána
***
Snad už zítra nám dojde, že jsme v zahradě a máme si přivonět, máme pěstovat
Nehasnoucí světlo
Snad už zítra