Pes

Pozdní hřmot vadnoucího kvítí,
nebeská tišina v kaluži strasti,
omamná radost tvrdého pití,
a otrocky kladené životní pasti.
Bavlna,v níž zabalen je sen,
ten, jenž s nocí nemá nic,
síť slepoty, v níž zatracen je den,
hledáš lásku?...
Nestíháš..naděje zhasíná Ti svíc.

Kol bludy, snad lidé jiní,
znám asi v srdcích jejich taje,
pro mé oči viní i neviní,
každý s každým na pravdu si hraje..
Místo karet lež a neúplnost v obsazení,
Kdo vítěz? Kdo poražený?
To každá mysl jinak bere,
jeden přes druhého vpřed se dere..
A pro co? Pro vše, pro co má smysl žít..!

Tak připadám si starým sešlým vlkem,
jemuž zuby vypadaly a nebaví ho vytí.
Vlkem, jež rány sešité má tesknou nití..
Smečka cizí zdá se,
lásku hledám v jasné luňe,
pro trochu citu nebe svého vzdám se..
A z vlka rázem beránkem v jemném rouně..

To pouze kdyby…

Ale vždy jsou to jen sliby!

A tak den co den..vítr stále skučí
a tma posmívá se…
Promoklý, zdravím černý les,
stromy hlučí v deštné spáse
a já jsem tu sám..
opuštěný jako přivázaný PES…