Den druhý

Citronové slzy prší z nebe;
proráží si cestu borůvkovou tmou
a já... já hledám sebe.
A pak se nacházím - na cestě za tebou!

Chci zdolat hory, ujít cestu...
Lásko, já chci tě za nevěstu!
Vrať se mi!
Bože! Slyš mě, slyš!

Utekla noc. Tys...
o den blíž.
Však stále stejně vzdálená!

Má slova vrací ozvěna...
a prší. Ne venku, v mé tváři!
Kde ukrýt slova? V truhle? V hrobě?
Slova co křičím pod polštáři...
Ta slova patří jenom tobě!

Kolikrát ještě?
Budu pak žít?
A můžu tomu uvěřit -
- že až se vrátíš...
budeš mou?

Tak přikryju se peřinou
a budu křičet zas a znova...