Den čtvrtý

To v co věřím
svěřím
tmám,
nebeským výšinám
a nebo třeba sněhu.
Svou něhu
zašeptám oblakům.

Co mi zbývá?

Všechno mi padá z rukou...
Něco tu přebývá
(to já)
a něco... něco chybí.

Žilami v rukách
v mukách
proudí cit.
Nedá se uchopit,
nedá se zastavit...
Musím s ním žít.

A pak se o něj podělit...