Den pátý

Člověk si asi nezaslouží létat
na křídlech světa -
- na křídlech svých
žalostných...

Noc. Ticho buší do oken
a stéká po skle v proudech
jako sen,
strašný jak vprostřed lesů zkamenělý...
Ještě den!

Poslední.
Poslední, kdy píšu tyto řádky,
kdy jenom sny mě nesou do pohádky...
Zítra to budou tvoje slova.

Přijď, jaká jsi, jakás byla, jakou já tě chci mít...