Slepota v zasnění

Srdce říká mi jdi,
slunce povídá spi.

Prý usni,
prý raději sni.

Radost vypráví o snu,
já raději usnu,
štěstí řeklo to hradu.
Hradu jenž kdysi,
mocně v dáli tam stál,
však ztratil se pánu,
který říkal si král,
moudrému pánu,
jenž věřil v radost
a neviděl pýchu,
tam šašek se smál.

Hrad neštěstí to vyprávěl,
zvon oddaně,
pro něj jen zazněl.
Že láska pravdu má,
však nesmí být,
nesmí být slepá.

Slepota ubírá,
na srdci temno má,
tajemný flek,
ona že zakrývá,
bolest snad pouze má.