Vlastní vinou...

Bolest... Zlomené srdce
A na tvářích kapičky slz...
Nikdo netuší, jak moc mě to mrzí...
Proč se to všechno muselo stát...?

Jenom vlastní vinou a všeho se vzdát...
Nezajímat se, nechtít pochopit,
Nepřemýšlet,ale pořád vědět,
že máš někoho rád...

Proč zrovna teď?
Rodina, škola, kámoši...
Všechno jde do háje
a všechno se boří...

Most z krabiček od sirek,
Co představují můj život...
Jak do jedné šťouchneš,
Tak ostatním pustíš žilou...

Však jednou pochopíš možná...
Co se mi honí hlavou...
Snad jednou si to sama přiznám...
Že bylo to hlavně mojí vinou...

Milion kousíčků,
Co spálil jsi v ohni,
V žáru, v těch v plamenech,
Cítím jak moc to bolí...

Vzdal jsi to,
Proč, to já chápu...
Snad jednou i ty možná pochopíš,
Že kvůli činům svým, jen ve tmě tápu...

Byls poslední maličkost,
která mi bránila vzdát se a všechno opustit...
Ztratit poslední důležitou věc,
jak jsem to mohla dopustit...?