Loučení

Jak bolestné jsou ty kruté chvíle,
kdy na rozloučení přijde čas.
Proč utíkají tak všechny okamžiky milé?
Po tváři stékají mi slzy zas…

Dívám se ti do očí,
srdce se mi svírá,
nechci tě nikdy pustit
rozum nad srdcem ale vládu přebírá.
Poslední objetí,poslední polibek,
poslední závan tvojí vůně…

Odvracím se zády,zadržuju vzlyky,
přibyly další šťastné okamžiky,
které nedají mi v noci spát…
Než zapomenu na chuť tvých polibků,
a pocit bezpečí, který umíš dát.
Zase bude trvat než začnu se smát…

Mám takový neblahý dojem,
že máma měla pravdu-
příliš fixovaná na tebe jsem.
Ale co s tím teď dělat budu,
když jsi mým jediným štěstím,
to namouduši netuším...