Žár lásek

Barevnou duhou, nevinnou touhou
Tě, lásko, k sobě připoutám.
Být kapkou v moři, s Tebou prožít,
co zvládnem’, než dojdem’ k břehu života.

Pozvolna ze mě mizí
něco, co smutku podobá se...
Štěstí se ve mně rozdmýchává...

Stanu se lávou - bezbřehou, nahou
a Ty, lásko, se do mě zakoukáš.
„Srdce si spálíš“ - hloupě se smáli,
že žádné srdce nikdy nespoutáš.

Moře se svým břehům vzdálí...
Bouří - těch jsme se po právu báli...
Je dobrých přístavů málo -
z mnohých dnes nic nezůstalo...

Pozvolna ze mě mizí
něco, co smutku podobá se...
Štěstím se ve mně rozdmýchává...

Poučím se ze svých krizí
a osud vyčtu ze svých vrásek.
S Tebou se ve mně rozdmýchává
žár lásek.