Silnější než miluji tě

„Promiň.“
provoněná místnost.
Slzy koketují s křikem
ve víru štvanice
na krásnou budoucnost.
Bolí to, bezvěrče.
Opravdu bolí.
Ale bylo to.
Silnější než srdce,
které zapomnělo myslet.
Zlom, pokřiv, roztrhni.
Všechny city teď bloudí.
Sfouknu „Omlouvám se“,
já chci teď tmu.
A lítost, líbá ústa
slepená žalem.
Táhni! Ale vrať se.
Bodat, sekat a pálit.
Nemám dost.
Ještě totiž není konec.

Stejně se milujeme.