Květina

Uprostřed jezera utíkáš pryč
Tlumené nárazy nohou do ledu
rychle stupnují tvůj chtíč
ukončit tu hororovou koledu

Ledové krystalky řežou tě do kůže
najednou se s tebou točí celý svět
tělo by utíkalo ale srdce už nemůže
tak velkou bolest dál trpět

Život tě srazil k zemi
už nemáš ani chuť vstát
a mezi všemi těmi
strastmi, ti vzal chut se smát

Tiše ležíš uzavřená do sebe
Pohledem upíráš se do nicoty
tiše doufám že půjdeš do nebe
nebo do věčné samoty?

Posloucháš zlověstné praskání
už necítíš ruce sevřené v pěsti
které ti sevřelo nutkání
chytit si taky svoje štěstí

Zavíráš oči ale já tě nenechám spadnout
vyrostla si mi v srdci jako růžička
a já tu květinku nenechám zvadnout
tak zvednu tě ze země políbím na víčka

Dám ti svá křídla ať můžeme letět výš
Nad všechny ty zlé lidi a špatné sny
kvůli kterým mi teď v náručí tiše spíš
Ať můžeme skončit tvé špatné dny

Vrátím ti ten úsměv krásný
ať ptáci zase začnou zpívat
ať máš opět ten pohled štatný
který se na mě bude dívat

Těma zelenohnědýma očima které mám rád..